Islandský kůň byl až do poloviny dvacátého století jediným dopravním prostředkem na ostrově Island.

Díky náročným podmínkám (časté dešťové srážky, tvrdá zima a nedostatek potravy) se z něj stal odolný kůň. Islandský kůň není náročné plemeno. Nejčastěji se chová polodivoce, pouze na pastvě. Povaha islanďana je příjemně klidná. Vyznačuje se svojí ochotou k práci, radostí z pohybu i z přítomnosti člověka.

Hlava islandského koně má velmi hrubé rysy. K poměru těla je delší a dosti těžká.Hřbet koně je dlouhý, hrudník vždy hluboký. Záď je sice skloněná, ale velmi silná a svalnatá. Nohy jsou u tohoto plemene sice krátké, zato se vyznačují silnými klouby a pevnými kopyty.
V dnešní době je u tohoto malého plemene povoleno 15 typů barev a kombinací, včetně strakáčů pibalda a skewbalda.

Islandští koně jsou všestranným plemenem. Vynikají svojí sílou v zápřahu, ale i jezdeckými vlastnostmi.jsou výjimeční svými pěti chody. Těchto pět chodů představuje krok (fetgangur), klus (brokk), cval (stökk) a dva typy mimochodu pomalý skeid a rychlý tölt.